Proč?

Proč už nic nepíšeš? Napiš konečně další článek! Kdy zas něco napíšeš? Dlouho jsi nic nenapsala! – Tohle jsou věty, které slýchám poměrně často, ale stále od stejných lidí.

To, že nic nepíšu, není pravda. Už několik článků jsem rozepsala, avšak po několika větách jsem si vždy uvědomila, že vlastně neznám hlavní sdělení onoho článku. Často jsem také psala pod vlivem emocí, což vedlo k tomu, že by článek pravděpodobně vyzněl jinak, než bych si přála. A to skutečně není něco, co bych chtěla svým čtenářům servírovat. A tak prostě čekám na okamžik, kdy budu mít o čem psát. O něčem smysluplném.

Po dlouhé době otvírám svůj blog a zjišťuji, že poslední příspěvek je z 28. března. To je tak šíleně dávno. A tolik se toho od té doby událo. Ale mám ze všeho tak nějak smíšené pocity, že vlastně ani nevím, jak to všechno mám pojmout. Škola, nemocnice, dovolená, praxe..

Asi bude nejlepší, když nebudu popisovat zážitky a změny, které se v poslední době v mém životě udály. Mám teď tendenci nějak všechno změnit. Chci víc tvořit, i když vím, že v tom nikdy nebudu dobrá. Podstatné je, aby mě to naplňovalo. Je tedy možné, že se teď má tvorba (dá-li se tomu tak říkat) promítne i do mých výtvorů, které zde publikuji. Mám v počítači uloženou spoustu úvah, básní a prazvláštních písemných útvarů, které zatím nespatřily světlo světa. Zatím se jen rozhoduji, zda chci něco takového vůbec zveřejňovat, ale možná v budoucnu nastane ta pravá chvíle.

Myslím, že dnešní příspěvek je jen nesmyslnou všehochutí mých pocitů, ale vlastně – proč ne? Je to přecijen mé rozhodnutí, o čem budu psát. Jsem jen obyčejný pisálek, který nespadá do žádné redakce, takže si mohu psát de facto co chci.

Ačkoliv jsem o pár řádků výš psala, že nebudu popisovat žádné své zážitky, najednou toto rozhodnutí měním. Možná něco z toho stojí za zmínku 🙂

1) Zdolala jsem Sněžku

Sama tomu ještě dnes sotva věřím, ale opravdu se mi povedlo vyšplhat se na Sněžku. A to, prosím pěkně, o Velikonocích!! Okolo vrcholu bylo ještě celkem dost sněhu a poslední metry jsem nadávala úplně na všechno.

IMG_3741

2) Úspěšně jsem dokončila ročník

Ano, přestože jsem v nemocnici během semestru strávila poměrně dost času, povedlo se mi nějak doklepat prvák a jedu dál. Výběr zaměření pro mě nebyl složitý – autorská žurnalistika byla jasná volba.

3) Doplavala jsem do jeskyně

Přestože jsem několik let pořádně neplavala, zvládla jsem v Chorvatsku doplavat do krásné modré jeskyně. Byla jsem v ní už před osmi lety, kdy jsem plavala poměrně dobře. Sice nyní už neplavu jako dřív, ale technika se nezapomíná. Jen ten dech občas nestačí 😀

4) Definitivně mi hráblo

Čtete dobře, hráblo mi. Dlouho jsem se tvářila příliš seriózně, a tak přišel zase čas na změnu. Kdo mě sledujute déle, jistě víte, kolik barev jsem již měla na hlavě. Tentokrát se však jedná o mou premiéru. Nechala jsem si naplést barevné rasta copánky. K mému (milému) překvapení mi je zatím nikdo nezkritizoval.

IMG_4369

2 komentáře na „Proč?“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *