O mém novém společníkovi

Poznali jsme se koncem května. Láska na první pohled to ale nebyla. Zpočátku jsem měla sto chutí poslat ho do patřičných míst s anatomickou přesností. Přesto jsem mu však dala šanci a v polovině června jsme se rozhodli pro partnerký život. Měli jsme mezi sebou neshody, to jistě ano. Dnes bych ho ale už za svůj předešlý promiskuitní život nevyměnila.

Tráví se mnou veškerý čas. Občas mi nedopatřením stáhne kalhoty, jindy mi zase na veřejnosti klidně odhaluje mou podprsenku. Mimo těchto perverzností je ale skvělým parťákem. Navíc výborně ovládá matematiku. Nikdy se nepřepočítá. K tomu mi dbá na pravidelnou stravu, kterou bych bez něj zcela jistě tak dobře nedodržovala.

Musím se vám k něčemu přiznat. Vlastně to není společník, ale spíše společnice. Trochu jsem se styděla odhalit svou orientaci hned v samém úvodu.

Možná by vás tedy mohlo zajímat její jméno. I když, nebuďte tak nedočkaví a počkejte si ještě chvíli.

Tak tedy ona, má milá společnice, je vždy skvěle upravena. Moc ráda nosí uniformu, která jí ohromně sluší. A protože ví, co mám ráda, pořídila si onu uniformu právě s potiskem sukulentů. Ta má ale úžasný postřeh! Nejspíš tajně poslouchala, když jsem někomu ze svých přátel s nadšením vyprávěla o novém kaktusu, který jsem si pořídila.

A tak si má drahá Pumpa získala mé nedobytné srdce. Abych byla přesná, její celé jméno zní Pumpa Inzulínová. Jak neobvyklé, že?

Teď ale trochu vážně.

Dlouhodobě neuspokojivá kompenzace diabetu – to stojí v květnové lékařské zprávě z diabetologie. Přestože jsem si píchala osmkrát denně (někdy i vícekrát) koňské dávky inzulínu, cukrovku ne a ne ukočírovat. A tak se jednoho dne má diabetoložka rozhodla, že nastal nejvyšší čas vyměnit inzulínová pera za pumpu.

Zcela upřímně – pumpa bývala mou noční můrou a nikdy jsem na ni přecházet nechtěla. Nevadilo mi si píchat inzulín a mít všude modřiny. A to i přes to, že mi všichni pumpaři ten přechod vřele doporučovali. Ale nebylo zbytí. S lékařkou jsme domluvily termín hospitalizace na diabetologii a tím bylo rozhodnuto.

A co to vlastně ta inzulínová pumpa je? Malá mašinka, která dokáže dávkovat inzulín kontinuálně. Před jídlem, kdy si dávám jen jednorázovou dávku inzulínu, stačí naklikat do pumpy množství inzulínu a už to frčí.

Má to ale i negativní stránku věci. Pumpu musíte mít stále u sebe, připojenou k tělu hadičkou. Odpojit ji můžete pouze při koupání a plavání. To mě odrazovalo ale nejvíce.

Na edukačním pobytu v Motole jsem strávila pět dní. Původně mi slibovali propuštění třetí den. To se ale nekonalo, a tak jsem byla velmi rozmrzelá z toho, že jsem přišla o další koncert Iron Maiden. To mi na náladě opravdu nepřidalo. Pumpa mi stále někde překážela, v noci jsem se budila, jakmile jsem si na ni lehla a její pískání mě dohánělo k šílenství. Nebudu lhát, měla jsem chvílemi chuť pumpu odpojit, podepsat revers a odjet domů. Protože jsem ale zodpovědný pacient (ironie), rozhodla jsem se to vydržet a pomalu se s pumpou sžít. Když jsem pátého dne opouštěla nemocnici, byla jsem už se vším smířená a pumpu jsem vzala na milost.

A jak už to tak bývá, člověk si dokáže zvyknout na všechno. Po dvou týdnech jsem už o pumpě skoro nevěděla. Nyní už vím, kam mi vyhovuje napíchnout kanylu, aby mi nepřekážela. Taky jsem se naučila holku jednu schovávat tak, že o ní většina lidí ani neví. Jediný problém, který jsem stále nevyřešila tak dobře, jak bych si představovala, je umístění pumpy během toho, co mám na sobě šaty. Většina žen ji skryje do podprsenky. K tomu já ale nemám dostatečné vybavení, takže to pak vypadá, že mám mezi prsama nádor. Tohle musím tedxy ještě vychytat. Čte-li tohle tedy nějaká diabetička pumpařka, můžeme mi tu zanechat nějaký užitečný tip. Budují velmi vděčná!

Celkově vzato, dá se říci, že mi pumpa zkvalitnila život a pomohla lépe kompenzovat cukrovku. Nyní už není problém si občas dát něco sladkého, nemám rozbodané paže a nemusím si všude svlékat mikinu, když se chci najíst. Zkrátka je to neuvěřitelné, kam až ta dnešní medicína dospěla. Neumíte si představit, jak jsem za to vděčná.

Pokud jste dočetli až nakonec, musím vám pogratulovat. Nemáte to se mnou jednoduché. Doufejme, že brzy zase vydám nějaký článek (nebo alespoň video).

Díky!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *